Některý místa mají svou magii. A nezáleží na tom, jestli jsou růžový nebo černý, navoněný nebo pochybný. Podobně i některý lidi mají kouzlo. A to bez ohledu na postavení, jméno, majetek či zásluhy. A nejinak i některý společenský neb kulturní události jsou strhující. Stejně jako rychlost světla ve vakuu – na ničem nezávisí. Ani na konvencích, ani na tradici, ani na aktuálním století či módní vlně. A jsou konstelace v prostoru a v čase, kdy se takovýhle osobnosti a události protnou v jednom místě.
Existuje mnoho takovejch momentů, který vznikají nahodile. A existuje několik nadšenců, kteří jdou takovým svátkům vstříc. Přičemž se nesnaží sejmout kouzlo nahodilýho, jen připraví prostor, půdu pro nerušenej vzrůst týhle divoký květiny.
Tak až někdy budete chtít spatřit něco jinýho než vymydlenou digitální televizní estrádu, zažízníte-li po autentickým zážitku a
Ať už se jedná o píseň, skladbu, recitativ, jednotlivce nebo celou kapelu. Během večera se může vystřídat klidně 10 nebo 30 účinkujících a mohou to být slavní a zkušení, ale i začínající hudebníci. Nesoutěží se v tom, kdo je lepší. Hrají se skladby vlastní nebo převzaté, zpívané v jakémkoliv jazyce. Publikum tvoří přísedící v kavárně nebo pozvaní přátelé a známí. Kdo někdy zkoušel zazpívat písničku, ten to musí znát!kontaktu, zajděte na některej z večerů s přízviskem Open Mic!
Open Mic staví na osvědčeným newyorským modelu Greenwich Village šedesátejch let. Jde o formát, kterým prošli snad všichni písničkáři slavných jmen. Obvykle se pořádá v kavárně nebo baru, kde se na pódiu střídají hudebníci nebo zpěváci a hrají jednu nebo dvě písničky. K dispozici je krátkej přesně ohraničenej čas a mikrofon, kterýho se může zmocnit v podstatě každej, kdo chce prezentovat svoje umění.
Během Open Mic večera můžete zažít úplně všechno. Může přijít kouzelník, Kristus nebo mýtus. A nebezpečí, že budete nadšení, je nebezpečný!
Pro názornost pár slov o posledním Open Micu, kterýho
jsem byl svědkem. OPEN MIKE No.6 v Rock Cafe 26.září 2010. Legenda undergroundu a veterán The Plastik People Vratislav Brabenec doprovázející piano zpěvačky Flanny Sheridan na nátrubek saxofonu vyštrachanej z kapsy. Potulnej bard jakoby z jinýho světa Jiří Wehle s harfou a třeskutou poezií. Justin Lavash, Alasdair Bouch s písničkařením přetaveným do blues, soulu a čeho všeho. Kaplan Bros s jejich elektronickejma hejblátkama a krabičkama. Osmiletá Janička Kepková, hyperaktivní TV showstar s bílou myší. Zdvořilej a pohostinnej organizátor Majk za pochodu řešící všechny výpadky a změny. Několik vesmírů v jednom. Každej přileje svůj benzín do ohnivý řeky. Co na tom, že ozvučení nebylo bez kazu. Co na tom, že Rock Cafe je zakouřenej pajzl.
Ovšem spojujete-li si kulturní zážitek s dobrým čajem nebo kávou objednanou bez pocitu nepatřičného přání, chcete-li si posedět bez kouře, navštivte na nejvyšší míru zušlechtěnej Open Mic pořádanej Janem Řepkou, probíhající měsíc co měsíc v pražský kavárně Potrvá. Rozhodně naleznete víc, než jste očekávali!
Vzhledem ke stavu kultury se možná brzy navrátí doba, kdy zpěváci a umělci všeho druhu budou objíždět zemi a hrát jen na nároží či v hospodě a odměnou jim bude to, co vyberou do klobouku. Odměnou tvrdě vydřenou, leč spravedlivou. Kdo nechytne za srdce, bude o hladu. Kdo nejde za srdcem, zkamení. Open Mic je dobrej trénink. Pro posluchače i hudebníka. Bere za srdce.
Písničkář je písňotvůrce, osamělej jezdec, krotitel můzy nebo její oběť. Skladatel, zpěvák, autor i interpret. Nezáleží na škatulce, definici žánru nebo účesu. Anebo záleží?
Žil jsem v bludu, že pod otřepanou frází o zvonící hraně, je podepsanej Hemingway. On si přitom jen z týhle citace udělal motto pro svou knihu. Citovati klasiky, kteří citujou další klasiky, je klasika nejklasičtější.